Dějetvorný mýtus prawie. Systémová teorie kultury

Kniha obsahuje duchovní sféru člověka a svět kultury, který člověk neustále utváří. Představuje autentické duchovno, které je nyní velmi vyhledáváno a které existuje téměř od začátku rozvoje kultury člověka. V této světské verzi duchovna nacházíme více sacrum než v jakémkoli náboženství, které přestalo sloužit jeho věřícím.

Prawia, název naší teorie, je slovanská obdoba řeckého Logosu čili mysli a tvořivé síly světa. Zde znamená přírodní síly, které přispěly ke vzniku látky, se složitými vlastnostmi a strukturou, a později biologického života a kultury. V prostředí kultury se rozvíjí u člověka vědomí světa, které jej účelově vede k přeměně vesmíru v sebevědomý, díky člověku, samostatný organismus. To, rodící se v člověku a účelově měnící Vesmír – svébytný samostatný systém, který si člověk uvědomuje.
Návaznost na slovanské světonázorové kořeny je zde záměrná. Koncepce západní kultury zpravidla charakterizuje metafyzika, a po jejím odmítnutí – pseudovědecká iluze. Obě verze vytrhávají základy kultury z reálné skutečnosti.

Teorie kultury prawie byla založena na předpokladu, že svět je systém, který zahrnuje všechno a je nedělitelný. Kultura není subsystémem světa – vyrostla ve světě, dodala mu strukturu, aktivně se účastní jeho přeměn a ztotožňuje se s ním.
V systému kultury můžeme odlišit společenské a civilizační subsystémy a také obrovský počet exemplářů subsystémů organismu a osobností svázaných s jednotlivými lidmi, kteří reprezentují danou kulturu. Duchovno v teorii kultury prawie je sféra zahrnující vše, co je derivátem společenské povahy člověka, což způsobuje, že jeho svět je širší a kvalitativně bohatší než u jeho zvířecích předků. Je to svět symbolů, významů a uznávaných hodnot. Je to svět virtuální vznikající díky lidské mluvě a jazyku. Jazyk schopný tvořit pojmy, dovoluje odlišovat věci a souvislosti mezi nimi, které prostřednictvím intelektu a lidské práce tento svět reálně utvářejí.

Dějetvorný mýtus definujeme jako osobnostní výtvor pocitů ohledně bytí světa a úlohy člověka. Obsah mýtu vyplývá z cítění světa, takového, jak jej člověk vnímá a pociťuje, tj. světa se strukturou, která je odrazem pojmového aparátu jazyka, jehož prostřednictvím člověk rozlišuje ve světě jeho jednotlivé aspekty. Je tedy přímým odrazem systému kultury obnoveného v lidské psychice.
Člověk pod vlivem mýtu a nepřestává-li být zvířetem druhu homo sapiens se stává prvkem struktury vyššího řadu – systému kultury zahrnujícího celý vesmír zapojený do lidského vědomí, které se stává díky tomu vědomím světa. Aktuálně to probíhá v poměrně skrovném výměru a účelově by mělo dojít k jeho celkovému vyplnění. Navrhování a plánování racionálně nevyzpytatelné budoucnosti ve formě garantující její shodu s určenými hodnotami zajišťuje její vize zrozená z jazykové metafory, která je schopna překročit omezení a chyby krajní racionality.

Duchovno a mýtus vznikají a jsou rozvíjeny v individualitě a jedinečnosti osobnosti člověka jako subsystému kultury. Právě tato se stává základem fungování společnosti a civilizace jako výkonných orgánů programu pro civilizaci založeného na mýtu a konkretizovaného v mysli. V systémovém pojetí prawie společnost není společenstvím lidí jako biopsychických jedinců, ale komunikačním systémem vytvořeným na základě hodnot. Na základě společenské komunikace následuje civilizování světa, ve smyslu jeho kulturního rozvoje. Následuje také zkrocení jevů a činností vyskytujících se v jeho životě, které čelí takovému vývoji.

V dalších kapitolách hlavní, třetí části knihy s názvem „Dějetvorný mýtus. Život a přeměny kulturního systému“ byla řada podobných problémů podrobně pojednána a zvážena. Předcházela jim analýza celého přínosu filozofie, psychologie a sociologie jako zdrojů idejí konvergentních s tezemi (předpoklady) teorie dějetvorného mýtu prawie a prospěšných pro její obohacení a zajištění kontinuity-diskursivity s dosavadní vědou.
V této monografii čtenář najde ještě tři části, skládající se z několika kapitol.
Ve druhé části s názvem „Systémová teorie kultury“ všechno to, co je v knize široce prezentováno, bylo představeno v krátkém systémovém shrnutí s popisem použité metodologie. Tato metodologie umožňuje odlišit to, co je vědecké od toho, co vědě nepodléhá a co vědu doplňuje, a dokonce ji převyšuje. A prawia převyšuje vědu alespoň o transcendenci.
Úvodní, první část knihy s názvem „Zmrzačená kultura“ obsahující dvě kapitoly: „Patologie normálnosti“ a „Náboženství. Povýšenost a zpronevěra“ tvoří diagnózu stávajícího stavu systému kultury a představuje zdroje a důsledky jeho postupující patologizace.
Zato v poslední, čtvrté části s názvem „Kultura zítřka“ autoři představují návrhy týkající se reálných komplexních způsobů uzdravení systému kultury. Reálnost ozdravného programu souvisí také se slovanskou mentalitou a duchovnem. V této části se nachází uzavírající celou teorii klíčová kapitola s výstižným názvem ”Transformace”.

Tłum. Otmar Robosz